První zmínky o dluhopisech

Dluhopisy od středověku po současnost

První náznaky používání dluhových cenných papírů se objevují již v době Alexandrijské říše, tedy v období více jak 300 let před naším letopočtem. Dlužník zde potvrzoval bankéři svůj závazek vystavením a podepsáním dlužního listu. Bankéř zase při přijímání vkladu od investora, vydával vkladateli písemná potvrzení o přijetí vkladu.

K většímu používání dluhových cenných papírů dochází v období středověku. Knížata, papežové a jiní hodnostáři tehdy vystavovali na svůj účet nejčastěji generální úvěrové listy. Středověký emitent se zde zavazoval těm, kteří poskytli úvěr koupí úvěrového listu, splatit upsanou částku i s úroky. Majitel tohoto úvěrového listu ho mohl prodat jiné osobě, aniž by došlo ke změně podmínek pohledávky.

Asi největší a nejzásadnější rozmach dluhových cenných papírů nastává s rozvojem tržní ekonomiky. Dochází k postupnému zdokonalování techniky bankovních operací. V neposlední řadě k rozvoji dluhových cenných papírů přispělo po II. světové válce vládní deficitní financování rozpočtu. Rozpočtovým deficitem se rozumí rozumí rozdíl mezi celkovými výdaji a příjmy státu. Jeli kladný tento rozdíl jedná se o přebytek státního rozpočtu. Jeli záporný výsledek, je potřeba ho financovat půjčkami. Možností jsou státní pokladniční poukázky nebo státní dluhopisy. Od 70. let 20. století se stává deficit běžným ve většině ekonomik. Dnes je zcela běžné, že vlády mají deficitní státní rozpočet, který je potřeba z různých zdrojů dofinancovávat.